- Homepage
- Zahraniční reality
- Přímo od developerů
- O nás
- Naše služby
- Zprávy
- Kontakt
Zatímco většina realitních trhů se v uplynulých pěti letech potýkala se zásadními problémy, podle nejnovějších analýz renomovaných agentur se zdá, že některé lokality zaznamenají v nadcházejících letech velmi dynamický růst.
Dlouhodobě oblíbené oblasti jako Středomoří, Alpy, Jihoafrická republika nebo Karibik byly krizí velmi intenzivně zasaženy, na druhou stranu můžeme rok 2013 označit jako “bod zvratu”. Podle předpovědí expertů by do roku 2019 měly ceny nemovitostí dosáhnout předkrizové úrovně.
Očekávaný růst je možno přičítat třem hlavním faktorům – v první řadě je to prudký nárůst cen nemovitostí v hlavních městech. Investoři tak hledají alternativy, letní rezidence jsou tak logickou volbou. Dále za růstem stojí přebytek likvidity. Levné úvěry umožňují nákup nemovitosti i investorům, kteří by na ni v minulých letech nedosáhli. Posledním faktorem jsou tzv. zlatá víza, která některé státy nabízejí investorům, kteří koupí dražší nemovitost.
Francouzská riviéra zůstává nejoblíbenější lokalitou právě díky pestré nabídce letních rezidencí, příjemnému klimatu a vysoké prestiži. Ceny začínají růst – je to dáno velmi omezenou nabídkou nemovitostí a prudce rostoucí poptávkou kupců ze všech kontinentů. Roste zájem nejen o vyhlášená letoviska a jejich okolí, ale i o periferní lokality, kde jsou ceny nemovitostí o něco nižší.
Po dlouhé recesi se začíná blýskat na lepší časy – ceny kvalitních letních rezidencí klesly od roku 2007 až o jednu třetinu, na trhu je tak množství relativně dostupných nemovitostí, což přitahuje investory.
Italský realitní trh rozhýbávají především investice ze zahraničí. Prudký převis nabídky, jakého jsme byli svědky např. ve Španělsku, se Itálii vyhnul. Přesto se tamní trh potýká s problémy, které jsou způsobené především restriktivní politikou místních bank. Podmínky získání úvěru jsou velmi přísné, mezi kupujícími tak převládají investoři, kteří nakupují “za hotové”. K těm patří především cizinci.
Prestižních lokalit jako je Toskánsko, oblast jezer v severní Itálii nebo Benátek se však krize prakticky nedotkla. V Toskánsku se ceny sice snížily, poptávka však zůstala vysoká. Specifickou klientelu zde tvoří zájemci o koupi vinohradů např. v oblasti Chianti.
Benátské nemovitosti si udržují velmi vysokou cenu díky poptávce po domech a bytech určených jak k pronájmu, tak ke dlouhodobějšímu užívání. Benátky zůstávají turisticky velmi oblíbenou lokalitou, je tak možno dosáhnout až 5% výnosu.
Chorvatský realitní trh zaznamenal sice pokles cen, v poslední době ale již došlo k jeho stabilizaci. V průběhu roku 2013 dokonce ceny vzrostly přibližně o 1 %. Pro zájemce ze střední a východní Evropy, kteří se zajímají o nemovitosti u moře, zůstává Chorvatsko jednou z prvních voleb. K tomu vedle bohaté nabídky realit přispívá i jejich cena, která je v porovnání s Francií nebo Itálií na nižší úrovni.
Co se Španělska týče, realitní hodiny pomalu začínají odbíjet konec nízkých cen nemovitostí ve Španělsku. V roce 2013 došlo k prvnímu mezičtvrtletnímu nárůstu cen od roku 2010. Ceny nemovitostí na Ibize dokonce již před určitou dobou dosáhly předkrizové úrovně – to je dáno omezenou nabídkou a vysokou atraktivitou lokality.
Blízký ostrov Mallorca tak dynamické oživení nezaznamenal i přes vysokou nákupní aktivitu především ze strany Skandinávců. Mallorca patří mezi exkluzivní destinace, ceny realit zde jsou vyšší a ani v době krize zde nedošlo k tak prudkému poklesu cen jako jinde ve Španělsku.
V pevninské části Španělska jsou prodeje taženy zejména poptávkou ze strany Britů, ale i dalších nejen evropských investorů, kteří využívají relativně nízkých cen nemovitostí (ceny se v současné době pohybují přibližně o 30 až 40 % pod předkrizovou úrovní). Stále je však možno pozorovat zásadní převis nabídky nad poptávkou.
Portugalsko se podobně jako Španělsko rozhodlo přilákat zahraniční investory ze zemí mimo EU možností získat status rezidenta při nákupu nemovitosti v hodnotě nad 500 000 EUR.
Portugalská “zlatá víza” ocenili zejména Číňané, kterým bylo přiděleno 78 % z 318 víz vydaných v roce 2013. Na druhou stranu, určité oblasti zůstávají doménou investorů z evropských států. Například ve známém resortu Quinta do Lago bylo v roce 2013 57 % nemovitostí zakoupeno britskými investory. Největší poptávka je stále po nejluxusnějších nemovitostech, postupně však roste zájem i o menší domy a apartmány v centrech měst.
Oživení na Balkáně a řeckých ostrovech je taženo turistikou, například Korfu bylo krizí sice postiženo, ale pokles cen byl oproti pevninskému Řecku relativně mírný. Ceny se však pohybují přibližně na 70 % předkrizové úrovně, je tak možno získat velmi atraktivní nemovitosti ve vyhledávaných lokalitách. Poptávka je však do značné míry omezena na moderní komplexy, zájem o stavební pozemky je naprosto minimální.
V Karibiku se situace do značné míry podobá situaci na trhu ve Středomoří. Došlo k propadu cen přibližně o 30 %, v poslední době se však již situace stabilizovala a zájem kupců pomalu roste.
Investoři poptávají nemovitosti spíše ve významnějších lokalitách, vzhledem k omezené výstavbě v průběhu krize je tak v roce 2014 možno očekávat, že se projeví převis poptávky nad nabídkou a s tím spojený růst cen. Zůstane však mnoho důvodů ke koupi nemovitosti v Karibiku – uvolněný životní styl, nízké daně, vynikající služby, prestiž a příjemné prostředí.
Na závěr si dovolme malou zimní odbočku. I v Alpách došlo v důsledku krize k poklesu cen i prodejní aktivity. Loňský rok jsme ale již byli svědky poměrně zásadního oživení.
V některých oblastech je objem prodejů oproti krizi až dvojnásobný. Výjimkou je Švýcarsko – tamější trh nebyl krizí téměř zasažen díky vysokým cenám, omezené nabídce a excelentním službám. Podobně je na tom i Rakousko, jehož realitní trh patří k nejstabilnějším v Evropě. Dobrou zprávou pro kupující je i to, že v Rakousku v poslední době roste stavební aktivita. Není tak problém s omezenou nabídkou, jako tomu je v ostatních alpských státech.
Ve Francii se dopady krize odvíjely zejména od situace konkrétního střediska. Zatímco v Courchevelu se ceny stabilizovaly na úrovni o 30 % nižší než v předkrizovém období, v Megeve a Val d’Isere omezená nabídka vedla k růstu cen.